cena 1900 czk
Pro Evolution Soccer 2008

PES si vcelku s přehledem drží pozici lídra fotbalového žánru, ale letos ten přehled není až tak velký, jak jsme z minulých let zvyklí.
- .Hratelnost je stále značný kus před konkurencí
- .Pohledná grafika, přestože zdaleka ne propracovaná i do nejmenších detailů
- .Celkově tak trochu přešlapování na místě
- .Problémy technického rázu.
Už
nějakou dobu si hráči kladou otázku, jak je možné, že nejlepší
fotbalovou hru dělají Japonci a ne třeba Angličani, ale odpověď ve
skutečnosti nikoho vlastně ani nezajímá. Pro Evolution Soccer holt již
několik let
drží titul ve svých rukou, to je zkrátka fakt a přestože se nemůže
chlubit licencemi úplně na všechno, jako tomu je již dlouhá léta v
případě konkurenční série FIFA, fotbaloví nadšenci vědí, která hra má ke skutečnému fotbalu
blíže. Letos pak byla naše očekávání ještě o něco vyšší než obvykle,
jelikož se tvůrci z Konami měli vytasit s prvním skutečně next-gen
dílem. PES6
sice vyšel i na Xbox 360, ale bylo zřejmé, že hlavní pozornost byla při
vývoji upřena v prvé řadě na starší platformy. Letos je tomu poprvé
naopak. Nebo by alespoň mělo být.
S velkým zármutkem v hlase však musíme konstatovat, že naše divoké fotbalové sny byly
naplněny jen zčásti, což je v případě série PES nebývale překvapivé a
nebojíme se říci, že až šokující. Rozhodně se nedá říci, že by se
kvalita někam vytratila, ale čekali jsme více. „Fotbalový tým“ Konami
je již vcelku dlouho znám tím, že na rozdíl od konkurence
se nežene do nějakých převratných inovací a věren názvu hry jde cestou
pozvolné evoluce, ovšem upřímně řečeno, zase až tak pozvolná být taky
nemusí. Zvláště když se jedná o ročník, jenž má potvrdit definitivní
přestup do vyšší ligy mašin nové generace.
Na počátku ale jistému menšímu rozčarování vůbec nic
nenasvědčuje. V prvním zápase budete žasnout nad krásnou ostrou
grafikou a sice ne vždy zcela „živými“ a jemnými, ale přesto skvěle
vypadajícími animacemi hráčů. Tomáš Rosický tak zase o kus lépe
rozhazuje rukama při vedení míče, Christiano Ronaldo předvádí
nejrůznější parádičky
a Honza Koller vypadá jako živý. Jenže po chvíli začnete zjišťovat, že
tyto grafické krásy mají i své protipóly – Libor Sionko vypadá tak
trochu jako kdyby mu v patnácti nevystavili občanský průkaz, Paul
Scholes je značně k nepoznání a gólman Van der
Saar vypadá, jako by mu před zápasem někdo prohnal ústa mandlem. V
opakovačkách se pak projeví něco, co by se dalo nazvat syndromem
Potěmkinovy vesnice. Stadiony působí krásným dojmem „plného domu“ ovšem
pouze do chvíle, kdy se po vstřeleném gólu hra
nepřepne do pohledu přiblížené kamery. Pak je totiž vidět, že
kostičkovaní fanoušci v pozadí se před zápasem byli rozehřát v Hostinci
u vypitýho SNESu a že tráva je sice stále stejně zelená, ale najednou
se na druhé straně plotu začne zdát značně hustější. Těžko říci, zda v
případě diváků má jít o efekt rozostření, každopádně to ale vypadá dost
pitomě. Na druhou stranu je ale potřeba ještě jednou zdůraznit, že
pokud se nedějě
nic „neobvyklého“, tedy když se normálně čutá a kamera vše zabírá z „televizní“ perspektivy, vypadá hra skutečně hodně dobře.
A tradičně dost dobře se to i hraje, přestože budeme zase
spíše poukazovat na nedostatky. Předchozí díly nás ale namlsaly
natolik, že zkrátka chceme stále víc. Skvělou plynulost a spád hry již
totiž v případě PESu bereme jako samozřejmost, stejně jako možnost
vytvářet nádherné kombinační akce
zakončené výstavními góly. Nic z toho se pochopitelně nezměnilo,
přičemž ti největší fandové by jistě dokázali najít i jistá dílčí
zlepšení, nás ale poněkud zarazilo, že se hra místy
chová poněkud neférově. Po desítkách odehraných zápasů se nám totiž
zdá, že počítač „vidí“ za okraj obrazovky, takže se čas od času stane,
že nakopne míč zdánlivě někam úplně do háje, ale po posunutí obrazu se
zjistí, že si za vaši obranu šikovně naběhl útočník soupeře a než se
stačíte zorientovat má s míčem dobrý pětimetrový náskok a už se řítí do vašeho vápna.
S tím souvisí i další ne úplně férová věc. Možná jsme si
toho v předchozích ročnících třeba jen nevšimli, ale v PES 2008 se nám
zdálo, že počítačem řízený soupeř má rovněž okamžiky, kdy zkrátka musí
dát branku. Mnohdy to navíc bohužel vypadá tak, že se zkrátka nasune na
vaší polovinu a nějak dá gól, kterému ani nepředchází nějaká vážnější
kombinace, díky níž byste si řekli, že jste to třeba nezvládli sami
nebo něco podobného. Mnohdy se tak strachujete o vítězsví i s týmy ze
dna tabulky. Navíc se zdá, že byly posíleny individuální akce hráčů, a
tak přestože jsou promyšlené kombinace stále základním klíčem k
vítězství, dá se zde možná až příliš dobře kličkovat. To se většinou
obrátí proti vám, takže se klidně může stát že v anglické lize (zde
nazvané England League) vyškolí útočník sedmnáctého týmu tabulky celou
obranu Manchesteru United (zde Man Red) – začne u Rio Ferdinanda, pak
si pochutná na O´Sheaovi a jako
zákusek si dá Vidiče. Jistě, je to do jisté míry o formě toho, kdo
ovládá obránce, ale na druhou stranu se dá očekávat že třeba takový Rio
Ferdinand, o němž hra tvrdí, že je aktuálně ve formě, by měl obírat
řadové hráče o míč již jen pouhým pohledem.
Mimochodem, když byla řeč o formě, tak ta je zde značně
důležitá, a je proto ještě více třeba sledovat ji u vaší základní
sestavy a podle toho hráče střídat. Když je totiž hráč ve formě, hraje
v rámci svých statistik naprosto skvěle, ale pokud je z formy, je to
bída. Pokud nemají své dny, tak třeba i takoví plejeři jako Rooney s
Giggsem nejsou schopni trefit bránu, Scholes je bez formy na hřišti
zcela neviditelný. A když už jsme u toho Rooneyho – značnou část gólů
dokáže nasázet po standardkách hlavou. Na druhou stranu Cristiano
Ronaldo je ztvárněn s maximální přesností, takže dokáže nejen pěkně
povodit hráče soupeře a následně vyslat přesnou jedovku, ale poměrně
často se i „sám od sebe“ válí po trávníku.
Na druhou stranu je v tomto kontextu velmi příjemné, že když se někdo
svalí ve vašem vápně, není to automaticky pencle, ale sudí mnohdy
neváhá vytáhnout žluťáska za filmování.
Posledním aspektem, který nás příliš nepřesvědčil, je
průběh ligové sezóny. Na jednu stranu totiž dokážete obrat o body
Chelsea (tušíme že London North), abyste v následujícím zápase dostali
čtyřku od mančaftu bojujícím o záchranu. Těžko říci, jak to máme
posuzovat, protože na jednu stranu jak se říká, míč je kulatý a i v
reálném fotbale se rodí naprosto nečekané výsledky, takže jde vlastně o
další krok blíže k realitě, ale na druhou stranu by člověk od videohry
čekal jasnější vymezení stavu věcí. Každopádně oba přístupy jsou vcelku
pochopitelné, takže se s tím smíříme, aniž bychom k tomu protentokrát
zaujali nějaké hodnotící stanovisko. Ať tak či tak, je tento jev
poněkud omezen v případě, že vstoupíte do tradičního
„polo-manažerského“ módu Master League, jenž je stejně jako v předchozích letech koncipován tak, abyste se postupně zlepšovali a pilovali svoje dovednosti.
Prakticky všechno, co zde dosud zaznělo, ale platí i naopak, a proto to hře nelze příliš vyčítat. Mnohdy se tak naopak stane, že soupeř je výrazně lepší, ale přesto mu naložíte na jeho hřišti dva góly a nepustíte ani jeden. A zatímco po prohraném zápase budete mlátit vším okolo, jak je možné, že jste za celý zápas dostali tří góly z pěti střel, tak vězte, že není daleko zápas, kdy zvítězíte 1-0, přičemž na bránu vystřelíte zhruba třikrát. Prakticky cokoliv, co dokáže počítač, dokážete i vy. Snad jen s výjimkou těch dlouhých pasů „mimo obrazovku“.
|
V podstatě jedinou věcí, kterou tak můžeme zcela
jednoznačně odsoudit, je technická nedotaženost. Čas od času se totiž
hra lehce zacukne, přičemž se tak děje
v okamžicích, kdy je zřejmé, že něco horečně počítá. Pikantní na tom
je, že se jedná o akce typu ofsajd a podobně, zatímco fyzika míče či
pohyb hráčů je počítán bez problémů. Těžko říci, zda již na ofsajdy a
spol nezbyl při daném kódu hry výpočetní výkon nebo zda jsou v zájmu co
největší přesnosti algoritmy těchto výpočtů tak náročné. Sice to při
hře v podstatě vůbec nevadí, ale člověk se nad tím podiví. Ještě větší
údiv pak ale panuje při různých meziherních animacích jako například
oslava gólu, odchod ze hřiště a podobně, jelikož tyto animace jsou
podivně trhané nebo těkavé nebo jak to vlastně nazvat. Zkrátka na nich
toho zas tak moc nevidíte.
Ve výsledku tedy rozhodně nelze Pro Evolution Soccer 2008 označit za propadák. To nejdůležitější, tedy skvělá a plynulá hratelnost, která stále ční dost vysoko nad nejbližší konkurencí, totiž zůstalo. Vadou na kráse je ovšem letos pouze prakticky nulový počet výraznějších změn a problému technického rázu. Vývojáři z Konami si jsou ale těchto chyb vědomi a vedle omluvy majitelům PS3 verze zveřejnili nedávno i ujištění, že již brzy bude k dispozici opravý patch, jenž mimo jiné odstraní i problémy s online provozem.